Sváteční urbex s Doubi a ¥em

Protože budova školy, o které jsem se dozvěděl od kamaráda V., je opuštěný unikát, prakticky nedotčený zloději a vandaly, nebudu alespoň prozatím uvádět její polohu. Od vlaku jsme museli pár kilometrů pěšky, ale cesta stála za to - celé dopolende jsme se mohli věnovat průzkumu opuštěných učeben, tělocvičny a (někteří) vzpomínání na časy, kdy jsme museli pravidelně v 8:00 sedět ve školní lavici. S Doubravkou byla skvělá při focení modelkovských fotek, a tak jsem se zpět na jarní slunko dostali až po obědě (který se bohužel nekonal).

Mohutná prvorepubliková škola byla snad kdysi zemědělským učilištěm. Díky své odlehlé poloze naštěstí nijak nechátrá, i když už je roky opuštěná.

Chodby školy pokrývá notná vrstva prachu a zvonek tu už nezazvonil přes tisíc dní.

Po chodbách se toulá jediná smutná, ale odvážná školačka.

Také tělocvična zeje prázdnotou. Tady jsou prázdniny věčné.

Vzpomínka na taneční.

Kruhy žel už zmizely, ale na jejich popruzích se dá stále houpat nebo třeba cvičit gymnastická čísla.

V tělocvičně zbyla jediná žíněnka, která ale spíš než cvičební pomůcku připomíná ubrus.

Je to tu všechno tak nějak vzhůru nohama.

Mí kolegové pátrači ve školní umývárně.

Záchody sice nejsou podle nejnovější módy, ale na použitelnosti nijak netratí.

Budova učiliště je víceméně srovnatelná se základní školou v Adamově, postavenou za ranného socializmu. Přesto nad niv určitých detailech vyniká - drobnou zdobností nebo detaily provedení.

Pokud by záchody nedostačovaly svojí kapacitou, najde uplatnění také školní kadibudka.

Sestup do sklepa, který ukrýval kromě kotelny také školní kuchyni a jídelnu.

Většina místností v budově je dokonale vyklizená, prázdná a zachovalá. Sklepní kóje jsou jedinou výjimkou.

Výdejní okénko každému připomíná něco jiného. Mojí modelce třeba gilotinu, pod kterou jsem musel recipročně zapózovat nad kýblem plným oleje.

Prázdné skříně na učební pomůcky.

V odlehlé části budovy se nacházely dva (pod)učitelské byty.

Umíte otevírat dvířka kamen doprava levou rukou?

Všechny žáky vždycky zajímá, co je ve škole na půdě. Tady je truhla. A v truhle Doubravka.

Umí taky vylézt z truhly ven!

Podle mocnosti vrstvy proschlého hmyzu mezi křídly kastlových oken usuzujeme, že tady se neučí už řadu lét.

Půda školy nabízí v jarním slunci neopakovatelné světelné podmínky. V kombinaci s neopakovatelně krásnou slečnou je to příležitost k vyfocení jedinečných snímků.

Odvážná záškolačka na půdě.

Odpoledne načínáme průzkumem hliníku ve vedlejší vesnici, odkud se pak konečně vydáváme na vlak, který nás veze dál do Přerova, kde máme v úmyslu navštívit dvě už dříve prozkoumaná místa - pivovarské sklepy pod náměstím Na Marku a opuštěnou elektrárnu z roku 1911.

Odpoledne trávíme průzkumem nedalekého lomu. Kdysi sem vedla úzkokolejka z cihelny ve vedlejší vesnici.

Dnes nahradil romatické vláčky sovětský buldozer. Stejný jsme potkali v horském průsmyku na cestě do Tušetie.

Na druhém konci zaniklé drážky se skvěje cihelna v celé své neomítané kráse.

Odpoledne jsme zamířili do Přerova, ukázat Doubi sklepy zaniklého pivovaru Na Marku.

Druhá přerovská elektrárna je úctyhodná a strádající budova. Jediným jejím využitím je prstenec mobilních vysílačů na jednom z jejích dvou komínů.

Vyklizená strojovna přerovské elektrárny působí povznášejícím dojmem. Netoliko díra ve střeše, kterou se sem dostává smrtící voda.

Horní patro kotelny, tudy se zřejmě zaváželo palivo do kotlů.

Naopak v přízemí se z kotlů vymetal popel, který pak putoval v úzkokolejných vozících mimo elektrárnu a do vagónů.

Součástí stavby je také úhledná administrativní budova. Stejně jako samotná elektrárna prázdná.

Vyskytují se tu jednoduše věci, se kterými nelze souhlasit!

A protože svátek je jen jednodenní, večer nám nezbylo, než se rozloučit a zamířit zpátky domů. Ale určitě ne nadlouho…

Související články:
	Článek: Urbexové focení s Doubí 8. 6. 2019